Tom - poesie

 

 

MÁJOVÝ KVÍTEK

 

Jak májový kvítek

přilétlo to oknem

Tam, kde počasí skon

jsem naslouchal

 

Z kadeří světla

snopce jsem vystavěl všem

Co obraz z duhy

se porouchal

 

V neviděné pavučiny

roztomilých přístřeší

Kde rovina,

co hory skrývá postavila bránu

Naučil jsem rozum býti veteší

a její obraz vidět

ze tmy k ránu

 

Však májový kvítek

na cestu svou odebrat se musel

Tam, kde počasí skon

poslouchat umím

čekám dál

v nového jara bzukot včel

Až za tmy roztavených stínů

se probudím

 

 

 

TANEC SVĚTEL

 

Tak volám tě,

kde jsi

Už motýli nám křídly tleskají

 

Ještě jednou

tak uklonit se publiku

A jet dál, kde nás už neznají

 

Tam na východ dní ztracených

už slunce naše

zapadá

 

Ať podzim je,

či padá sníh

Ta vzpomínka je stále tvá

 

Tak zavři oči

a začni rej

těch nesmrtelných situací

 

Malou párty chvíli měj,

zkus létat

jako ptáci

 

Tak kde jsi ty moje ztracená

Tak dveře zavři

už promítáme

 

Ten tanec světel, barev, snů

právě teď

už začínáme

 

 

 

OBLÁZKY HVĚZD

 

V oparu žhavých mléčných drah,

co tryskají vstříc dennímu světlu

Nádherná bohyně tmy zjevila se,

jak kráčí po oblázcích hvězd

 

Její opojná chůze zas roztančí

měsíce i slunce

Pak na chvíli zatají dech

 

Jen tak se zjevila,

snad na chvíli zůstane

Vždyť kometa dluhů

chce dál kochat se zjevením,

tak božským,

že univerz zůstává stát

 

Však sama je šťastná

tamhleta bohyně

A vždy, když se zjeví,

tak vesmír začne se smát

 

Snad na žhavých parách

její kroky připlují

A spolu s tmou

rozprostřou naději

pro tisíce smutně blikajících hvězd

 

 

 

ZE SNA

 

„Má lásko“

Volám tvé jméno ze sna

Jak studený pot

Vyvstala’s mi

na mysli

 

Jen křičím

To zoufalství mě městná

Odpisuji čas,

jak staré století

 

To tvé božské jméno

ze sna line se ztuhlým prostorem

A já vyji, křičím, toužím,

neb stal jsem se teď netvorem

 

Všechna má vyznání,

co klenou se,

jak stropy hluchým prostorem

Jsou mnou i tebou

i spásonosným pastorem

 

Jak jelen v říji

pěji tě na měsíc

Jen ozvěny zůstaly

Stíny

a pak už, zhola nic