Tom - poesie

 

 

ŠÍLENSTVÍ

 

Jen co šílenství

navždy oddělí tě

Natažená ruka

jak věčné slunce už rozjasní tě

 

Popluješ mořem

bezedným jak zlaté stéblo

Jenž jiné zvíře nevědomé

právě včera snědlo

 

Najdeš ten klid

v který prosil si boha

Jak červ se roztočíš

když o život si volá

 

Ta spokojenost,

jak jehla naplní tě

Jsi rybářská loď

co stáhla plné sítě

 

Sítě ty starší

sestry pavučin

Už balí tě do svého hávu

Tak jen klid,

posadit se nohy natáhnout

a nalít teplou kávu

 

 

 

ZÁPAS

 

Těla bojují,

dva hráči se snaží urvat

co se dá

 

Snad obehrají druhého,

co pln potu

dohnat soupeře se snaží

 

Ne, netají se touhou

vítěznou korouhev

pyšně vstříc jásajícímu davu nést

 

Tak rychle sevřít ruce v pěst,

kličku, či úhyb nelze neprovést

 

Ať všechno daří se

a k vítězství o krůček blíže být

 

Nač soupeře dál znát,

jen zápas svůj si odehrát

Ať davy vítězstvím šílí

 

Vždyť hra už dávno pokořena jest,

jak holubice bílé,

co padlé leží na trávníku

 

 

 

TOULKY

 

Už končí léto,

přichází zima

Na korunách stromů

maluje čas

 

Tak toulám se krajem

a vystrojen písní

Počítám kroky,

vzpomínám v nás

 

Ta tajemná příroda

šeptá své příběhy

Najednou rozumím

i v ptáků hlas

 

Promlouvá ke mě

i to chladné kamení

Když náhle slunce

zvýšilo jas

 

Tak toulám se krajinou

Tou tesknou přírodou

Jdu stále dál,

neb není už nás

 

 

 

POULIČNÍ TAJEMSTVÍ

 

Pouliční osvětlení

ozářilo tvoji krásu

 

Pak své měsíce našel jsem,

jak rozestlal jsem mraky

 

Jen osnovy pavoučí stanovil jsem

s velkou přesností

 

Už není kudy,

dál rozprostírají mě

darované rozkoše

 

Tak pojď a začni se nadále smát

a ponižovat padoucha

 

Není nikdo z těch,

co rozžhnou své plameny

až na další planety

 

Jen dej mi svá tajemství

do jednoduchých řad

 

Jen dej mi svá hájemství,

co nutí duši stát